Ze začátku by možná ani nevěřil tomu, jak dnes může vypadat škola, vždyť takovou typicky sídlištní architekturu v 17. století nikdo neprojektoval. Ale i uprostřed sídliště by pookřál, jen co by vešel do našeho krásného vestibulu. Šikovná slečna recepční by ho nasměrovala do ředitelny, ale možná by se radši nejdřív prošel po škole. Pokud by byla zrovna přestávka, asi by ho zaskočilo množství lidí, se kterými by se na chodbách míjel. Téměř tisíc dětí a víc než stovka dospělých, to už je takové město ve městě. Pravda, potřebovali bychom přistavět další patro, ale tolik žáků, co měl JAK běžně ve třídě, ještě nemáme, takže počty žáků ve třídě by ho určitě nezarazily a lehce by si poradil. Pochválil by nás, kdyby viděl krásnou školní knihovnu, kam se spousta dětí naučila pravidelně chodit. Byl by rád, kdyby viděl, jak je škola barevná a vyzdobená pracemi žáků. A těch pohárů všude po škole, dalo by mu hodně práce, než by je všechny spočítal. Velké i menší, za úspěchy holek i kluků, všech našich úspěšných atletek, atletů a fotbalistů, na jejichž úspěchy jsme právem pyšní. Určitě by se ani moc nedivil, vždyť přece každý ví, že Heyrák je „škola v pohybu, škola s výsledky“. V pohybu jsme na Heyráku pořád a všichni – žáci, učitelé, trenéři, uklízečky i kuchařky, každý den se u nás něco děje. A ty výsledky, z těch by měl JAK taky radost. Naši učitelé jsou věrni jeho odkazu a i díky jejich poctivé každodenní práci se naši žáci mohou pyšnit dobrými výsledky u mezinárodních zkoušek z angličtiny, za které by se maturanti nemuseli stydět. I Jaroslava Heyrovského by potěšilo, kdyby věděl, že mu svým jménem děláme čest a Heyrák sklízí pravidelně úspěchy v chemických soutěžích na celostátní úrovni. Každého baví jiný předmět, někdo rád zpívá ve sboru, jiný si rozumí s pilkou a hoblíkem ve školních dílnách, další zas s úžasem sleduje přírodopisná nebo zeměpisná videa. A těch cizích jazyků, co by se na Heyráku mohl naučit, kromě angličtiny by vybíral z němčiny, ruštiny i španělštiny. A kdyby se zaposlouchal, od žáků by se mohl přiučit i dalším jazykům, vždyť na Heyráku jsou i žáci z Číny nebo Madagaskaru a při jejich výuce se Komenského zásady velmi často hodí.
A tak když by Jan Amos Komenský nakonec došel do ředitelny a já se ho zeptal, jestli by u nás chtěl učit, odpověď by jistě byla úplně jasná: „Tak určitě!“
Mgr. Oldřich Anděl
ředitel školy
