Pro všechny z nás jsou oči samozřejmostí. Oči některých lidí, bohužel, vidět nemohou. V úterý 11. února zažili učitelé i žáci 5. tříd neobyčejné setkání. O životě nevidomého a jeho každodenních úskalích si s nimi přišel popovídat pan Stanislav Brož, který takto žije od svých 10 let. Z jeho projevů a chování byste to však vůbec nepoznali!
Nejprve s dětmi pohovořil o potřebných pomůckách pro zrakově postižené, jako je bílá hůl, slepecké brýle, vysílačka, diktafon, Pichtův psací stroj či zvukově upravený notebook. Promluvil též o možnostech vzdělávání v běžných či internátních školách, kde se děti učí Braillovu písmu. Dokonce s sebou přinesl i pohádky Elišky Krásnohorské pro nevidomé, tištěné tímto způsobem. Rovněž nastínil možnosti vhodného povolání a budoucího uplatnění v praktickém životě. Později s jednotlivými žáky názorně trénoval pomoc takto postiženému člověku na ulici, což je nesmírně zaujalo. Tohoto úkolu se žáci zhostili velmi uvědoměle a zodpovědně. Ve zbývajícím čase zodpovídal na zajímavé dotazy od učitelů i žáků.
Pan Brož svým poutavým vyprávěním i vlastním nelehkým životním příběhem všechny přítomné dojal a u mnohých zanechal spoustu myšlenek a nezodpovězených otázek. On sám, úspěšný programátor, a také tatínek 11letého Ondry je neuvěřitelným příkladem obrovské vůle, lidské statečnosti a vnitřní síly. Během krátké chvíle nás naučil vnímat okolní svět i lidi v něm svým srdcem, nikoliv očima. Děkujeme!!!
