Přespávání ve škole patří už k nepsaným tradicím divadelního kroužku. Časem jsem získala pocit, že někteří z malých herců se celý rok těší jen na ukončení divadla. Už od září jsem velmi často slyšela: „Paní vychovatelko, budeme i letos spát ve škole?“ Odpovídala jsem spíše výmluvně a neurčitě s doporučením soustředit se více na blížící představení. Moje přání bylo vyslyšeno, ale sotva jsme odehráli připravenou pohádku, z úst malých herců dotazy na přespávání padaly častěji a častěji.
Setkali jsme se poslední víkend před prázdninami. Vybaveni spacákem, karimatkou, jídlem a především dobrou náladou. A protože jsme herci, tak jsme si před večeří vzájemně zahráli tři námi upravené pohádky. Koblížek byl nejen na útěku, ale i drzý. Vlk kůzlátka nesnědl i přes své moderně pokročilé metody. Dědek, co zabloudil ve strašidelném lese, opětovně našel cestu domů.
Ránem nás provázel pořad „Snídaně z Heyráku“. Moderátoři nás provedli novinkami z pohádkového království, zjistili jsme počasí na několik let dopředu a naučili se výbornou rajčatovou polévku. Snídani navštívila celá královská rodina Šípkové Růženky, aby nám povyprávěla o svém královském životě před i po vysvobození.
Ke svým rodičům jsme se vraceli rozesmátí a trochu unavení. A těsně před odchodem zazněla od jedné prvňačky věta, kterou jsem rozhodně nečekala: „Paní Dramaťáková, a příští rok tu spíme zas?“
Marie Krátká vychovatelka ŠD
