Zima už nám sice jen zlehka doznívá, nicméně jistě stojí za to se do ní alespoň krátce vrátit a to v souvislosti s lyžařskými kurzy, které letos na Heyráku proběhly, a to ve dvou dílech.
Dějství první bylo zasazeno do malebného prostředí jednoho z nejvyšších vrcholů Jeseníků - Šeráku - a jeho aktéry byly žákyně a žáci 8.A, 7.A, 7.C a 7.E. Nalodění v přístavu na Tržnici proběhlo hladce, a tak jsme plni skvělé nálady vyrazili do Ramzové, kde nás však přivítaly poněkud ostřejší podmínky, než jsme čekali. Nicméně protože my jsme Heyrák, poprali jsme se s nimi na výbornou! Po úvodní lyžovačce, která zahrnovala rozřazení do družstev jsme zakusili práci vlekařů a společnými silami vyvezli zavazadla i sami sebe až na kopec. Na jeho vrcholku jsme byli po celý týden ubytováni v Chatě Jiřího na Šeráku a jelikož byl první den náročný, věřte nám, těšili jsme se do chaloupky! Jiného názoru byl pouze snowboard jedné žákyně, který se od chaty vypravil směrem do Jeseníku na letošní první (a jediný) lesní freeride. Trošku však přecenil své síly a musel tak být zachráněn expedicí dvou členů učitelského sboru.
Nadšeni z ubytování, sjezdovky, a po večerním výhledu na Jeseník i z počasí, jsme se těšili na další dny, ve kterých jsme vždy po skvělé snídani vyrazili na kopec, z kopce na ještě lepší oběd, po slehnutí opět na svah na odpolední směnu a po ní na skvělou večeři. Tu vždy následoval denní rozkaz, kdy žáci celí natěšení očekávali, kdo bude vybrán jako služba a bude moci přivítat své spolužáky do dalšího horského dne příjemným budíčkem. Večerní programy se pak nesly v duchu videoukázek lyžařských a snowboardových disciplín, diskuze se členem horské služby, stolních her, diskotéky či kvízů. Jeden z nich byl do programu zařazen během úterního odpoledne, kdy byli instruktoři správně upozorněni žáky, že vodní lyžování není náplní školního vzdělávacího programu. Odplatou instruktorů za zmařené lyžování měl být nemilosrdný kvíz, ve kterém jim však žáci opět vypálili rybník, když naprosto přesně věděli, kolik borůvkových knedlíků zbaštil vedoucí kurzu, kolik sloupů má lanovka nebo jak se jmenuje čtyřnohý mazlíček provozního chaty.
Druhou výjimkou z programu bylo povinné volno od výcviku zařazené do středečního odpoledne. Během něj byla zorganizována výprava na další z jesenických vrcholů - Keprník. Žáci byli neustále motivováni k požitku z cesty a především pak skvělým pocitem, který se měl dostavit po příchodu do cíle naší cesty se slibovaným nádherným panoramatem. ,,Pane učiteli, to jsme sem jako šli kvůli těm šutrům?!” Jestli se pocit dostavil, je z onoho citátu nejspíš zřejmé. Možná proto došlo na zpáteční cestě k zuřivé bitvě na rozcestí, ve které byl učitelský sbor zmasakrován přesilou žáků a to i přes vyvěšení bílé vlajky.
Co však bylo všem očím naprosto zřejmé? Výrazné zlepšení dovedností všech žáků, kteří do výcviku vkládali velké úsilí, což se jim vracelo v pokroku a tudíž i v další motivaci. O skvělé instruktory byla samozřejmě bitva, takže bylo žákům vyhověno, aby si téměř každé družstvo mohlo aspoň chvíli užít každého instruktora. Největší souboj byl jednoznačně o pana ředitele, jenž přijel reprezentaci Heyráku do moravských Himalájí pozdravit. Když už jsme byli v takových velehorách, vyzkoušeli jsme si dokonce i slalom!
,,Paní učitelko, to tak rychle uběhlo. Ještě bych tu týden zůstala!” ,,Vidíte? My jsme vám to říkali!” Ne, nevymýšlíme si. Nějak takto probíhal čtvrtek, tedy poslední celý den ve skiareálu, který byl, jak jinak, zakončen společným zhodnocením, programem a diskotékou, kde všechny účastníky do největšího varu dostal megahit tohoto tisíciletí - Mašinka. Kam se ale hrabe na klavírní a kytarová vystoupení našich žáků!
I páteční dopoledne jsme zvládli skvěle, v pořádku sestoupili do základního tábora a přistaveným parníkem se vrátili zpět do Holomóca. Ve vážnějším tónu bychom rádi poděkovali všem - rodičům, žákům, personálu ve skiareálu i na chatě a vedení školy - za skvělou spolupráci a to i při řešení drobných komplikací, které se místy vyskytly. Celkově byl celý týden plný dobrodružství, na které budou snad všichni s úsměvem a rádi vzpomínat.
