Kategorie: 2
Kloboukovy trampoty
Jiří Žáček
Přišel klobouk do prodejny hlav,
zdvořile se smekl na pozdrav
a hned spustil:
- Pane prodavači,
vracím tuhle hlavu,
co se pořád mračí.
Takovou já nosit nebudu,
protože mi dělá ostudu!
Vyberte mi novou hlavu
do práce i pro zábavu.
Hlavu s párem uší,
ať mi pěkně sluší.
Hlavu, co má vždycky
dobrou náladu.
Přineste mi, prosím,
jednu ze skladu!
Prodavač jen vzdychl:
Těžké přání!
Takovéhle hlavy nejsou právě k mání.
Poradím vám ale rád -
Podejte si inzerát!
Značka: Hledám hlavu
v zachovalém stavu.
Hlavu, co má nápady.
Ani hloupou, ani nafoukanou,
zkrátka bez vady.
Hlavu která potěší.
Nabízím jí přístřeší.
Četly jste to?
Přihlaste se, hlavy,
ať jste z Prahy nebo Bratislavy!
Kategorie: 1
Máme kostru ve skříni
Jaroslav Hutka
Máme kostru ve skříni,
v noci chrastí v kuchyni.
Vždycky vleze do ledničky,
zakousne se do ředkvičky
a po noční svačině
zase vleze do skříně.
Náš kostlivec ve skříni
nemiluje koření.
Čichne k pepři a pak pčíká,
rychle hledá láhev mlíka
a když se ho napije,
podlahu nám polije.
Náš kostlivec ve skříni
chce si sehnat brnění.
K oblékání už má návod:
bude dělat strašný rachot
a sousedům na dvoře
bude klepat na dveře.
Náš kostlivec ve skříni
Vyjel v noci na koni.
Mraky plují, měsíc svítí,
mlhou, polem, už se řítí.
Potom zmizel v bažinách,
zaúpěl a šel z něj strach.
Náš kostlivec ve skříni
pokaždé si umíní,
že až půjdu večer spát,
bude mi u hlavy stát.
Jenže já vytáhnu meč,
křiknu: „Nestůj, venku kleč!“
Náš kostlivec ve skříni
v noci skáče v předsíni
Dupe až se lustr houpe
A on se na stěnu drápe,
černý rubáš na sobě,
drápe se i po stropě.
Náš kostlivec ve skříni
má rád drahé kamení.
Na hnátě by prsten nosil
v něm by rudý rubín zářil,
náhrdelník vzácností
visel by mu na kosti.
Kategorie: 1
Sluníčko
autor neznámý
Sluníčko, sluníčko,
v noci se schováváš,
vykoukni maličko,
světlo nám nedáváš.
Jen tvoje sestřičky,
svítící hvězdičky
v noční tmě čarují,
obrázky malují.
Sluníčko zářící,
ráno se probudíš,
paprsky třpytící
světlo z tmy vykouzlíš.
Večer, když zapadáš,
krásně se červenáš.
To měsíc kamarád
řek´, že má tě rád.
Kategorie: 2
Král a vosa
Vítězslav Nezval
Byl jeden král, byl starý,
už netěšil ho svět.
Netěšily ho dary.
Ten král rád jedl med!
Tak rád ho jedl z misky,
rád strkal do něj nos.
Měl medu plné pysky
a trůn měl plný vos.
Když jedl, trůn zářil,
když nejedl, trůn zhas.
Ten král se šťastně tvářil
a tak mu plynul čas.
Na jeho sladkém nose,
jenž svítil jako báň,
zalíbilo se vose.
A usedla si naň.
Král nehněval se na ni.
Ten starý král byl rád.
Čechral si bradu dlaní
a chtělo se mu spát.
Ten král hrál na mandoru…
Ach, co jej napadlo
důvěřovati tvoru,
který má žahadlo…
Když jednou setmělo se
a začal padat sníh,
král omluvil se vose
a třikrát mocně kých!
Ta vosa byla podlá.
Ten nevděčný tvor zhrd.
Ta vosa krále bodla
a král měl z toho smrt…
