Sedmáci vyrazili na chatu do Pohořan. Bylo to naše první společné soustředění, takže jsme byli všichni zvědaví, jak dopadne. A dopadlo!!! Hned první den jsme vystoupali na Jedovou, cestu dolů jsme absolvovali se zavázanýma očima, odpoledne po prudké bouřce se někteří nedobrovolně koupali v blízkém lomu mezi pulci. Druhý den lilo a lilo a vypadalo to, že pršet nikdy nepřestane. Ale po obědě jako zázrakem déšť ustal a my mohli vyrazit do Jívové. Cesty byly malinko :) rozblácené, to nám však vůbec nevadilo. Po krátké zastávce v místním hostinci na kofolu a hranolky jsme se vydali zpět přes výjimečnou kótu Bahna. A odtud jsme se opravdu bahnem brodili... Třetí den jsme šli do Radíkova, podmáčený les opět nezklamal, ale sedmáci jsou nad takové maličkosti povzneseni, obzvláště Ivan si v bahně přímo liboval.
Kromě vycházek jsme samozřejmě hráli různé hry, a to i v noci. Noční hry byly velmi oblíbené – obzvláště matka sardel nebo upíři. Na hřišti jsme zase otestovali schopnost spolupráce při hře Lenochod, nebo fyzickou odolnost při hře Hrad nebo Čísla (mimochodem, zjistili jsme, že tato hra není pro 7.C vůbec vhodná, šlo o život, všichni šli do hry naplno a s nasazením vlastního života se snažili získat míč pro své družstvo). Celé soustředění vyvrcholilo stezkou odvahy – cesta v temném lese z Bahen na chatu neměla chybu. Zpočátku nikdo nechtěl jít sám, ale Pavla zahanbila všechny chlapce a jako první vyrazila úplně sama. Kluci (a pak i Renata)si tedy dodali odvahu a cestu nakonec taky zvládli. Holky šly po dvojicích, po malém hysterickém záchvatu ji nakonec zvládly všechny. Všichni byli moc šikovní, a to nejen na vycházkách či při hrách, ale také při dalších činnostech, jako například pomoc v kuchyni při společném vaření.
Celé soustředění proběhlo v pořádku, sedmáci byli super, příští rok jedeme určitě znovu. Mé poděkování patří pětici starších žáků školy a také paní učitelce Konečné, díky nim bylo vše mnohem jednodušší a naprosto pohodové. Děkuji.
Dáša Krylová
