Dne 20. května se vydala 9. B na výlet do Brna. Cílem bylo navštívit hvězdárnu a planetárium na Kraví hoře, centrum s radnicí a na konec i nákupní centrum Vaňkovka.
Sraz jsme měli velmi brzo. Všichni čekali, že se to vymstí některým žákům, avšak pozdě nepřišli jen oni, ale i jeden člen pedagogického dozoru, a tak došlo na zúčtování výčitek z hodin matematiky, proč že daný autobus má pokaždé zpoždění.
Naštěstí jsme se všichni s humorem vydali k vlaku. Nastoupili jsme a hurá do Brna.
Po bezmála dvou hodinách jsme dorazili. Hned na nádraží se všichni divili, že je Brno tak velké. Na každém rohu tramvaj, všude se někdo hemžil. Náš úžas jsme se snažili zakrýt prohlašováním, že jsme z Prahy a že se divíme tomu, jak je Brno malé.
Po chvíli jsme došli na nám. Svobody. Zde jsme dostali rozchod. Téměř všichni jsme utíkali na snídani do přilehlých fastfoodů. Před desátou jsme vyrazili. I cesta tramvají byla zábavná. „Proč je tu nápis šalina?“ slyšel jsem.
„Konečná stanice- Kraví hora.‘‘ ozvalo se. Vyletěli jsme z tramvaje a během chviličky jsme parčíkem prošli až k Hvězdárně. Zde jsme nejprve zkoumali sluneční hodiny, krajinu, ba dokonce rozkvetlé stromy.
Po vstupu do budovy nás překvapil velmi nový design. Všem se zde od prvních chvil líbilo a během čekání na průvodce jsme procházeli suvenýry-exponáty (horniny, minerály, knihy..).
Když nastala samotná prohlídka expozice, všichni jsme se nadšeně vrhli k interaktivním exponátům. Největší úspěch měla váha „Kolik na Zemi, Kolik ve Vesmíru“ nebo vodní vír, který jsme točením kliky vytvářeli. Samozřejmě, že to nebylo všechno. Mnohé zaujal model Jupiteru, jemuž jsme vytvářeli jednotlivé pásy, ostatní okouzlila kukátka na planety Saturn, Venuši… Nebo na Měsíc. Poté došlo i na focení u plátna s fotografií celého Vesmíru.
Cestou z hvězdárny jsme šli tou samou trasou. Došli jsme však kvůli malému odbočení k radnici, kde jsme se mohli bát, že na nás spadne „Krokodýl“- symbol města. Po menším výkladu legend od p. uč. třídní jsme zamířili přes Zelný trh (staré náměstí Brna) až k Vaňkovce.
Zde teprve vypuklo to pravé nadšení. Všichni jsme se divili, kolik obchodů s oblečením, jídlem nebo s elektronikou se sem vleze. Procházeli jsme téměř každým obchodem, jedli jsme, kde se dalo a co peněženka dovolila.
Po „nákupech“ jsme se vydali zpět k nádraží, zpět k domovu. Cesta vlakem probíhala takřka klasicky. Všichni jsme si povídali o celém dnu, holky řešili kdo se hůř směje, my kluci jsme zjišťovali, v kterém kupé se lépe sedí…
A paní učitelky? Ty vymýšlely, kam pojedeme příště. Myslím, že do Prahy a nejméně na dva dny! Tak doufám, že si další výlety užijeme stejně jako ten dnešní.
Jan Hudeček, 9.B
