Zimo, zimo, kdepak jsi, aneb za našich mladých let….
Nedávno jsem ve sborovně zaslechla tiché postesknutí si kolegyně nad tím, jak má učit o bílých Vánocích a velkých změnách v zimní přírodě, když za okny teploty trhají rekordy a rtuti teploměru se očividně pod nulu nechce.
Pravda, těžko se u nás, na Hané, v teplém koutku republiky, dětem vysvětlují obrázky v učebnici prvouky plné sněhu a závějí, choulících se ptáčků u krmítek a stop ve sněhu. Ještěže některé děti jezdí s rodiči na hory a na sníh věří…
My se ale rozhodně odradit nenecháme a vánočních tradic se držíme zuby nehty. Tudíž k nám i letos po roce zavítal anděl s čertem a malým čertíkem (Mikuláš se omluvil, uvízl zřejmě někde v koloně aut). Ti pochválili děti nejen za zpěv typické písně „Mik-miku-mik-miku-Mikuláš...“, ale i za pěkné chování a na zlobidýlka si trochu posvítili. Tak snad sliby těchto dětí, že se polepší, vydrží aspoň do pololetí.
No a, světe div se, druhý den v pátek – přesně 6. 12. v dopoledních hodinách přišla paní Zima. Za půlden nasněžilo téměř 10 cm sněhu a padaly překrásné velké vlhké vločky. Jen škoda, že v neděli nezbylo po sněhové nadílce ani památky.
Ale nestýskáme si, v dramatickém kroužku jsme si přehráli příběh Marie a malého Ježíška a ten přeci přišel na svět v zemi palem a teplejšího klimatu…
Teď už nás čeká jen poslední den ve škole, kdy se sejdeme pod stromečkem, popovídáme si, rozdáme dárečky a už se těšíme na zasloužené dlouhé vánoční prázdniny.
Tak přeji všem, aby Vánoce strávili se svými blízkými, zažili mnoho zajímavých chvil, odpočinuli si a ve zdraví vykročili od nového roku 2025 s úsměvem na tváři a plní energie.
Olga Shaaban Zemčáková, třídní učitelka 3. E
